V severních zeměpisných šířkách je aktivní kyslík obzvláště oblíbeným alternativním dezinfekčním prostředkem k chlóru. Pro účely měření je však zásadní, zda použité médium obsahuje persíran nebo peroxid. Voda dezinfikovaná médiem obsahujícím persíran se měří podle metody DPD č. 4. Při použití dezinfekčních médií obsahujících peroxid se používají tablety peroxidu vodíku ve spojení s okyselujícími tabletami PT. V obou případech je označení "aktivní kyslík (O2)" ve skutečnosti zavádějící. Nejedná se o molekulární Kyslík, který oxiduje (dezinfikuje); spíše se jedná o kyslíkový radikál, který se poměrně rychle spojuje s dalším radikálem za vzniku molekulárního Kyslíku (vzduch, který člověk dýchá). To je také hlavní nevýhoda této metody, protože dezinfekční účinek netrvá dlouho a je spíše omezený. Proto se při použití aktivního kyslíku k dezinfekci zpravidla v pravidelných intervalech přidává chlór. Přesto u metody DPD N° 4 může pak docházet k falešným údajům (při současném použití chloru i aktivního kyslíku), protože jodid draselný obsažený v této tabletě katalyticky štěpí persírany, a tak se uvádí součet persíranů a chloru.

KS4,3 Kyselost je také známá jako m-alkalita, celková alkalita, hydrogenuhličitanová tvrdost, kyselá pufrovací schopnost, dočasná tvrdost, ... Alkalita popisuje schopnost vody pufrovat zvýšení hodnoty ph vlivem chemických látek (flokulanty, dezinfekční prostředky - např. chlorové přípravky - snižující nebo zvyšující pH). Aby byl zajištěn dostatečný pufrovací účinek, měla by alkalita dosahovat alespoň 0,7 mol/m3 a/nebo mmol/l. Tato hodnota představuje hydrogenuhličitany rozpuštěné ve vodě. Pufrovací účinek v rozmezí pH 4,2 - 8,2 závisí na rovnováze mezi hydrogenuhličitanovými ionty a oxidem uhličitým rozpuštěným ve vodě. Pokud se přidají chemické látky, které snižují hodnotu pH vody (kyseliny), pak se hydrogenuhličitanové ionty s nimi spojí za vzniku kyseliny uhličité (která se následně rozpustí na oxid uhličitý a vodu) a vody. Při hodnotě pH 4,3 jsou všechny hydrogenuhličitanové ionty vyčerpány; proto označení KS4,3 Acidity. Pokud se naopak přidají chemické látky, které hodnotu pH zvýší (zásady), pak se z rozpuštěného oxidu uhličitého a vody opět vytvoří hydrogenuhličitanové ionty. Změněný vztah mezi rozpuštěným oxidem uhličitým a hydrogenuhličitanovými ionty tak určuje novou hodnotu pH. Pufrovací kapacita vody se stává příliš nízkou při zásaditosti nižší než 0,7 mmol/l, což ztěžuje stanovení hodnoty pH. V takových případech malá množství kyselin a zásad okamžitě a intenzivně změní hodnotu pH. Voda navíc působí korozivně na potrubní rozvody. Příliš nízkou hodnotu alkality lze zvýšit přidáním hydrogenuhličitanu sodného a/nebo uhličitanu sodného. Při vysokých hodnotách alkality je však pufrovací účinek příliš velký a k dosažení změny pH je zapotřebí velkého množství regulátorů pH. Navíc při nepříznivých podmínkách (oteplení, pH > 8,2) má vápník tendenci se srážet, protože z hydrogenuhličitanových iontů vznikají uhličitanové ionty, které zase v přítomnosti vápníku nebo hořčíku tvoří ve vodě nerozpustné sloučeniny (viz celková tvrdost). Příliš vysokou alkalitu lze korigovat - alespoň částečnou - výměnou vody. Protože hodnoty pH nad 8,2 zastaví rovnováhu mezi hydrogenuhličitanovými ionty a uhličitanovými ionty, musí se pak alkalita vody (hodnota pH nad 8,2) měřit metodou Alkalinity-P.

Použití bromu jako dezinfekčního prostředku se stává oblíbenou alternativou chlóru. Výhodou této metody je, že kombinovaný brom je ve srovnání s kombinovaným chlorem (chloraminem) bez zápachu. To znamená, že dezinfekční účinek je stejný, ale nedochází k podráždění lidských sliznic. Mezi nevýhody použití bromových přípravků však patří omezený oxidační účinek a vyšší cena a riziko manipulace. Často se používá kombinace bromu a chloru; to však znesnadňuje stanovení koncentrace. Podle metody DPD č. 1 se nyní při měřeních uvádí (pokud se používá chlor s bromem) celková koncentrace volného a celkového bromu a volného chloru. Aby bylo možné stanovit koncentraci bromu v tomto zvláštním případě, musí být volný chlor převeden na kombinovaný chlor pomocí DPD-glycinu. Na rozdíl od chloru pracuje konfirmační činidlo "DPD N° 1" s volným i kombinovaným bromem, a stanoví tak vždy celkový obsah bromu.

Chlor (ve formě chlornanu sodného, chlornanu vápenatého, plynného chloru, chlorovaných izokyanurátů...) se stal celosvětově nejpoužívanějším dezinfekčním prostředkem pro vodu v bazénech a koupalištích. Při měření koncentrace chloru přítomného ve vodě se podle normy DIN EN 7393 rozlišují 3 dílčí hodnoty. 1 Volný chlor: Chlor přítomný ve formě kyseliny chlorné, chlornanových iontů nebo rozpuštěného elementárního chloru. 2. Kombinovaný chlor: Podíl celkového chloru přítomného ve formě chloraminů a všech chlorovaných derivátů organických dusíkatých sloučenin. 3. Celkový chlor: Součet prvních dvou forem. Zatímco volný chlor je okamžitě k dispozici pro dezinfekční působení, dezinfekční potenciál kombinovaného chloru je značně omezen. Chloraminy jsou zodpovědné za typický zápach vnitřních bazénů a za podráždění lidských sliznic, které vede k zarudnutí očí. Zástupcem této třídy látek je trichlorid dusíku, který je lidmi vnímán již při koncentraci 0,02 mg/l. Volný chlor se měří podle metody DPD č. 1. Indikátorová chemická látka N,N-diethyl-p-fenylendiamin sulfát (DPD) je oxidována chlórem a zbarví se do červena. Čím je zabarvení intenzivnější, tím více chloru je ve vodě přítomno. Koncentraci chloru lze nyní určit fotometrickým měřením nebo optickým porovnáním s barevnou stupnicí. Pokud se nyní k tomuto vzorku přidá tableta DPD N° 3, zobrazí se také obsah vázaného chloru. Naměřená hodnota tedy nyní odpovídá celkové koncentraci chloru. Koncentrace vázaného chloru odpovídá rozdílu mezi celkovým a volným chlórem. Vzhledem k tomu, že i nejmenší stopy účinné chemické látky z tablet DPD N° 3 způsobují, že se při měření projeví kombinovaný chlor, je nutné zajistit, aby bylo měřicí zařízení před dalším měřením DPD N° 1 mimořádně pečlivě vyčištěno, aby se předešlo chybě měření. Doporučuje se používat dvě různé měřicí nádoby (jednu obecně pro měření volného a druhou obecně pro měření hodnot celkového chloru).

Oxid chloričitý (2,33krát těžší než vzduch) je známý jako plynná sloučenina halogenu, chlóru a kyslíku (ClO2); oproti čistému chlóru má tu výhodu, že méně ovlivňuje čich a chuťové vjemy a že působí také jako antivir. Oxid chloričitý se také vyrábí ve speciálních zařízeních v blízkosti místa výroby kombinací plynného chloru a/nebo nedostatečně chlorované kyseliny a tekutého roztoku chloritanu sodného (NaClO2) (10:1). Jako průměrné minimální/maximální hodnoty se předpokládají 0,05 mg/l - 0,2 mg/l.

Při použití organických chlorových produktů (kyselina trichlorisokyanurová a dichlorisokyanurát sodný) tvoří nosič chloru tzv. "kyselina isokyanurová". Zatímco výhoda organických chlorových produktů jednoznačně spočívá ve vyšším podílu aktivního chloru (až 90 %), nosná látka kyselina izokyanurová může omezit rychlost, s jakou chlor dokáže ničit bakterie, pokud je koncentrace ve vodě vysoká (>50 mg/l). Doporučuje se proto měřit kyselinu kyanurovou stejně pravidelně jako obsah chloru v bazénu, aby nedocházelo k potírání této skutečnosti přidáváním většího množství chloru (což vede k vyššímu přidávání kyseliny izokyanurové).

V nedestilované vodě se v podstatě nacházejí rozpuštěné soli patřící k prvkům alkalických zemin vápníku a hořčíku. Ve vzácných případech se v ní může vyskytovat také stroncium a baryum. Ty se spojují s uhličitanovými ionty a vytvářejí ve vodě nerozpustné sloučeniny (vápník). Prostřednictvím měření celkové tvrdosti se měří potenciální nebezpečí srážení vápníku, protože potřebné uhličitanové ionty vznikají z hydrogenuhličitanových iontů při zahřívání vody nebo při hodnotách pH vyšších než 8,2 (komp. Alkalita). Při měření tvrdosti vápníku (tabletový proces SVZ1300) se měří pouze část rozpuštěného vápníku ve vodě. Množství rozpuštěného hořčíku ve vodě se určí z rozdílu mezi naměřenou a celkovou tvrdostí.

V severních zeměpisných šířkách je aktivní kyslík obzvláště oblíbeným alternativním dezinfekčním prostředkem k chlóru. Pro účely měření je však zásadní, zda použité médium obsahuje persíran nebo peroxid. Voda dezinfikovaná médiem obsahujícím persíran se měří podle metody DPD č. 4. Při použití dezinfekčních médií obsahujících peroxid se používají tablety peroxidu vodíku ve spojení s okyselujícími tabletami PT. V obou případech je označení "aktivní kyslík (O2)" ve skutečnosti zavádějící. Nejedná se o molekulární Kyslík, který oxiduje (dezinfikuje); spíše se jedná o kyslíkový radikál, který se poměrně rychle spojuje s dalším radikálem za vzniku molekulárního Kyslíku (vzduch, který člověk dýchá). To je také hlavní nevýhoda této metody, protože dezinfekční účinek netrvá dlouho a je spíše omezený. Proto se při použití aktivního kyslíku k dezinfekci zpravidla v pravidelných intervalech přidává chlor. Přesto u metody DPD N° 4 může pak docházet k falešným údajům (při současném použití chloru i aktivního kyslíku), protože jodid draselný obsažený v této tabletě katalyticky štěpí persírany, a tak se uvádí součet persíranů a chloru.

Ozon se skládá ze tří atomů kyslíku (O3). Je to nestabilní molekula a po poměrně krátké době se buď na vzduchu, nebo při rozpuštění ve vodě rozpadá na kyslík, O2 a kyslíkový radikál. Oxidační účinek tohoto kyslíkového radikálu je velmi silný a depotní účinek je vyloučen, protože dva radikály se okamžitě spojí na O2. Ozon se vyrábí přímo na místě pomocí výrobníků ozonu a dalších potřebných zařízení podobných přístrojům. Vyžadují se zvláštní pravidla a bezpečnostní opatření, protože ozon je desetkrát jedovatější než chlor. Ozon se tedy používá pouze během jediného dávkovacího úseku - mimo bazén - a před dalším použitím se musí odfiltrovat (aktivní uhlí). Maximální přípustná koncentrace ozonu přidávaného do bazénu je pouze 0,05 mg/l, což je důvod, proč je ozon jako dezinfekční prostředek nedostatečný a vyžaduje doplnění jinými - zpravidla s obsahem chloru - dezinfekčními prostředky. Ozon ničí bakterie, oxiduje organické znečištění (např. močovinu), snižuje spotřebu chloru a nezanechává po sobě dráždivé stopy. Nejlepším měřicím přístrojem je zpravidla lidský nos, který dokáže vnímat koncentrace ozonu 1:500 000. Ozon v kombinaci s chlorem však lze měřit metodou DPD. Přidáním glycinu se ozon eliminuje, takže lze měřit pouze chlor, přičemž obsah ozonu se určí z rozdílu.

Hodnota pH (potentia Hydrogenii) je mírou síly kyselého a/nebo zásaditého účinku vodného roztoku. Je důležitá zejména při přípravě vody ke koupání, protože mimo jiné ovlivňuje účinnost dezinfekčních prostředků a snášenlivost vody s pokožkou, očima a materiály. Hodnota pH 5,5 je pro pokožku ideální. Pak by však voda měla tolik kyselin, že by kovové materiály nejen korodovaly, ale začaly by pálit oči, protože slzy mají hodnotu pH mezi 7,0 a 7,5. Proto je třeba najít kompromis. S ohledem na kompatibilitu materiálů by hodnota pH neměla v žádném případě klesnout pod 7,0. Hodnoty pH vyšší než 7,6 budou mít zároveň dermatologické účinky a ovlivní také účinnost dezinfekčního prostředku, čímž negativně ovlivní rychlost, s jakou mohou být bakterie zničeny. Zásadně: Při hodnotách pH nad 7,5 = se začíná ničit přirozený kožní plášť, který chrání před kyselinami (>8,0); ve (středně) tvrdé vodě dochází ke srážení vápníku (>8,0); dezinfekční účinek chlóru klesá s (>7,0).5) hodnoty pH pod 7,0 = vznikají chloraminy, které dráždí sliznice a způsobují podráždění čichu (<7,0); u (instalovaných) dílů s obsahem kovů se objevuje koroze (<6,5); problémy s flokulací (<6,2).

Močovina je organická kontaminující látka, která se do vody ve vaně dostává především prostřednictvím lidských výkalů, jako je moč nebo pot. Její koncentrace se zvyšuje při velkém objemu koupele nebo vlivem tepla. Samotná močovina je krystalická a bezbarvá sloučenina, která je zcela rozpustná ve vodě. Ve vodě je močovina rozkládána enzymy nebo bakteriemi přítomnými ve vodě na CO2 a amonium. Rozklad však může probíhat i oxidačně. Ačkoli je močovina sama o sobě bez zápachu, při oxidaci s dezinfekčním prostředkem, jako je chlor, vznikají tzv. chloraminy, které jsou zodpovědné za charakteristický zápach po chloru a jsou také známy jako vázaný chlor. Protože se při reakci spotřebovává aktivní chlor, může být nutné následné dávkování dezinfekčního prostředku. Močovina je proto dobrým ukazatelem stupně kontaminace vody ke koupání. Detekční metoda je enzymatická, proto je třeba reagencii PL Urea 2 skladovat při teplotě 4 °C - 8 °C a vzorek měřit při teplotě vody 20 °C - 30 °C.

Biguanidové dezinfekční prostředky jsou také stále populárnější jako alternativa chlóru. Jinak než s jinými náhradními materiály, jako je například ozón nebo aktivní kyslík, si biguanidy nerozumějí se sloučeninami chlóru, bromu, mědi nebo stříbra. Nicméně je zapotřebí protilátka, protože biguanidy nemají oxidační účinek, který je nutný například pro rozklad organických materiálů, jako jsou močoviny a pot. K tomu se zpravidla kromě biguanidu používá peroxid vodíku (H2O2).